Vzestup vícevidových optických vláken
Zanechat vzkaz
Aby bylo možné uspokojit potřeby síťové komunikace, od konce 1970 do začátku 1980 země energicky vyvíjely vícevidová optická vlákna s velkým průměrem jádra a velkou numerickou aperturou (také známá jako datová vlákna ). V té době Mezinárodní elektrotechnická komise doporučila čtyři různé velikosti jádra/balení multimodových vláken s gradientem indexu lomu, jmenovitě A1a, A1b, A1c a A1d. Jejich jádro/průměr pláště (μm)/numerická apertura jsou 50/125/0,200, 62,5/125/0,275, 85/125/0,275 a 100/140/0,316, v tomto pořadí . Celkově větší velikosti jádra/balení mají za následek vyšší výrobní náklady, horší ohybový odpor a zvýšení počtu přenosových režimů, což vede ke snížení šířky pásma. Kromě výše uvedených nevýhod má vícevidové vlákno 100/140 μm větší průměr pláště, který není kompatibilní s testovacími přístroji a konektory a rychle se již nepoužívá při přenosu dat, používá se pouze pro speciální příležitosti, jako je přenos energie. Z podobných důvodů bylo také postupně vyřazováno vícevidové vlákno 85/125 μm. IEC SC 86Schůzka expertní skupiny GW1, která se konala v Kjótu v Japonsku v říjnu 1999, revidovala standard multimodových vláken. V revidovaném návrhu zveřejněném v březnu 2000 bylo vícevidové vlákno 85/125 μm zrušeno. Vícevidové vlákno Corning 50/125 μm vyvinuté v roce 1976 a 62,5/125 μm multimódové vlákno Lucent Bell Laboratories vyvinuté v roce 1983 mají stejný vnější průměr a mechanickou pevnost, ale odlišné přenosové charakteristiky a konkurují si v sítích datové komunikace.






