Charakteristické parametry jednovidového optického vlákna
Zanechat vzkaz
1. Koeficient útlumu a: Jeho definice a fyzikální význam jsou přesně stejné jako u multimódového vlákna a nebudou zde dále popisovány.
2. Koeficient disperze D (λ): Již víme, že disperzi optických vláken lze rozdělit na tři hlavní části: vidovou disperzi, materiálovou disperzi a vlnovodovou disperzi. U jednovidových optických vláken díky implementaci jednovidového přenosu nevzniká problém vidové disperze, takže jejich disperze se projevuje především jako disperze materiálu a vlnovodná disperze (souhrnně označované jako intravidová disperze). Vezmeme-li v úvahu disperzi materiálu a disperzi vlnovodu jednovidových optických vláken, souhrnně označované jako disperzní koeficient. Disperzní koeficient lze chápat jako hodnotu rozšíření pulzu způsobenou jednotkovou spektrální šířkou na kilometr vlákna. Hodnota rozšíření pulzu způsobená disperzí v L-kilometrovém vláknu je tedy: σ=Δλ· D (λ) · L (2.17), kde Δλ je spektrální šířka světelného zdroje a σ je kořen střední hodnota čtvercového rozšíření. Čím menší je rozptylový koeficient, tím lépe. Čím menší je disperzní koeficient optického vlákna, tím větší je jeho koeficient šířky pásma, to znamená, že tím větší je jeho přenosová kapacita. CCITT například doporučuje, aby disperzní koeficient jednovidových optických vláken při vlnové délce 1,31 mikronu byl menší než 3,5 ps/km.nm. Po výpočtu je jeho koeficient šířky pásma nad 25 000 MHz · km, což je více než 60krát více než u multimódového vlákna (koeficient šířky pásma u multimódového vlákna je obecně pod 1000 MHz · km).
3. Průměr pole módu d: Průměr pole módu charakterizuje stupeň koncentrované optické energie v jednovidovém vlákně. Vzhledem k tomu, že v jednovidových vláknech je přenášen pouze základní vid, zhruba řečeno, průměr pole režimu je průměr bodu základního vidu na přijímací koncové ploše jednovidového vlákna (ve skutečnosti světlo základního režimu)
Spot nemá jasnou hranici. Lze zhruba předpokládat (volně řečeno), že průměr vidového pole d je podobný průměru jádra jednovidového vlákna.
4. Mezní vlnová délka λ c: Víme, že jednovidového přenosu lze dosáhnout pouze tehdy, když je normalizovaná frekvence V vlákna menší než jeho normalizovaná mezní frekvence Vc, to znamená, že ve vláknu je přenášen pouze základní režim a všechny ostatní režimy vyššího řádu jsou oříznuty. To znamená, že kromě parametrů optických vláken, jako je poloměr jádra a numerická apertura, které musí splňovat určité podmínky, aby bylo dosaženo jednovidového přenosu, je také nutné, aby vlnová délka optické vlny rostla na určitou hodnotu, tj. λ větší nebo rovnou λ c, která se nazývá mezní vlnová délka jednovidových optických vláken. Proto význam mezní vlnové délky λc je minimální pracovní vlnová délka, která umožňuje jednovidový přenos optických vláken. To znamená, že ačkoli jsou splněny všechny ostatní podmínky, je stále nemožné dosáhnout jednovidového přenosu, pokud vlnová délka optické vlny není větší než mezní vlnová délka jednovidového vlákna.
5. ReturnLoss: Ztráta odrazem, známá také jako ztráta odrazem, se vztahuje k poměru decibelů zpětně odraženého světla ke vstupnímu světlu na optickém konci. Čím větší je zpětná ztráta, tím lépe, aby se snížil dopad odraženého světla na světelný zdroj a systém.
Optické zařízení používané v jednovidových přenosových zařízeních je LD, které lze obvykle rozdělit do dvou vlnových délek 1310nm a 1550nm podle vlnové délky a lze jej rozdělit na běžné LD, vysoce výkonné LD a DFB-LD (distribuovaná zpětná optická zařízení) podle výstupního výkonu. Nejčastěji používaným vláknem pro jednovidový přenos vláken je G.652 s průměrem drátu 9 mikronů.






