Disperze signálu v komunikaci z optických vláken
Zanechat vzkaz
U moderní optiky ze skleněných vláken není nejzávažnějším problémem útlum signálu, ale disperze, což znamená, že signál se po určité vzdálenosti přenosu ve vláknu postupně šíří a překrývá, což ztěžuje přijímacímu konci, aby byl signál vysoký nebo nízký. V optických vláknech existuje mnoho příčin disperze. Jako příklad, která je příkladem modální disperze, nejednotná axiální rychlost příčného režimu signálu vede k disperzi, což také omezuje aplikaci multimodových vláken. V vláknech s jedním režimem může být disperze mezi režimy potlačena velmi nízká.
Existuje však také problém rozptylu v jednorezových optických vláknech, běžně známý jako disperze skupinové rychlosti. Důvodem je to, že index refrakčního skla se mírně liší pro vlny dopadajícího světla různých vlnových délek a světelné vlny emitované zdrojem světla nemohou být bez spektrálního rozdělení. To také má za následek různé refrakční chování světelných vln uvnitř vlákna v důsledku mírných rozdílů ve vlnové délce. Další běžný typ disperze v jednorezových vláknech se nazývá disperze polarizačního režimu, což je způsobeno skutečností, že ačkoli vlákna s jedním režimem mohou pojmout pouze jednu světelnou vlnu příčného režimu najednou, tato lehká vlna příčného režimu může mít polarizaci ve dvou směrech. Jakékoli strukturální defekty a deformace ve vlákně mohou způsobit, že dva polarizované směry světelných vln mají různé rychlosti šíření, které se také nazývají vlákniny. Tento jev může být potlačen polarizací udržováním optických vláken.






